Otho, římský císař, se narodil v roce 32 v Římě. Jeho otec získal patricijské postavení od Claudia.
V roce 68 se stal Otho prvním Nerovým významný stoupencem. Galba byl prohlášen císařem a vydal se do Říma. Otho cestoval s ním a snažil se...
Životopis
Otho, římský císař, se narodil v roce 32 v Římě. Jeho otec získal patricijské postavení od Claudia.
V roce 68 se stal Otho prvním Nerovým významný stoupencem. Galba byl prohlášen císařem a vydal se do Říma. Otho cestoval s ním a snažil se získával přízeň vojáků tím, že projevoval soucit a zájem o těžkosti při pochodu, na které nebyli zvyklí. Chtěl si zajistit, aby ho Galba adoptoval jako svého následníka. Také k pretoriánským gardistům se Otho choval velkomyslně i když mu to jeho postavení nedovolovalo.
Galba prohlásil dědicem Pisona a to se Otha těžce dotklo, proto zorganizoval proti císaři spiknutí. Galba a Piso byli zavražděni a senátoři, třebaže věděli, že v Germánii přijali za císaře Vitellia, nakonec s Othovým povýšením souhlasili.
Oba zájemci o trůn stanovili precedens v tom, že byli původem z nové úřednické aristokracie vzniklé za císařství, která zahrnovala osoby pocházející z jezdeckého stavu. Otho nikdy neočekával, že by Vitellius zpochybnil jeho nástup na trůn a děsil se občanských nesvárů.
Přesto se válka stala nevyhnutelnou. Otho musel urovnávat neshody v pretoriánské gardě. Nebyl natolik moudrý, aby rozdělil velení svých polních oddílů i když se to zdálo nevyhnutelné, jestliže neexistoval žádný potenciální vrchní velitel. Ve snaze vyvrátit svou pověst slabocha, se 14. března vydal na sever a trmácel se pěšky v čele svých korouhevníků. I když mu jeho nejlepší generálové radili opak, císař a pretoriánský prefekt stanovili, že k rozhodné bitvě misí dojít ihned – dříve, než se jejich vojsko rozpadne. Othova vojska bitvu prohrála, jeho poradci ho přesvědčovali, aby v boji pokračoval.
Otho všechny rady odmítl a 16. dubna 69 spáchal sebevraždu.
O Ohtovi bylo známo, že si ošklivil občanské války a v tomto boji neviděl zásady ani vůdce. Vzhledem k jeho krátkému vladaření, je těžké hodnotit jeho vladařské kvality. Měl spíše schopnosti úředníka. Jako voják se dopouštěl chyb. Sloužil pretoriánům, kteří ho na trůn dosadili. Byl prvním císařem, který dal zavraždit svého předchůdce. Jeho sebevražda byla znakem jeho malé odolnosti, nebo chvályhodný počin, jak ukončit válečné hrůzy.
Otho byl malé postavy, měl ploché a křivé nohy, skoro až zženštile pečoval o svůj zevnějšek – dával si vytrhávat chloupky po těle, pro nedostatek vlasů nosil paruku. Denně se holil a natíral mokrým chlebem.
V roce 68 se stal Otho prvním Nerovým významný stoupencem. Galba byl prohlášen císařem a vydal se do Říma. Otho cestoval s ním a snažil se získával přízeň vojáků tím, že projevoval soucit a zájem o těžkosti při pochodu, na které nebyli zvyklí. Chtěl si zajistit, aby ho Galba adoptoval jako svého následníka. Také k pretoriánským gardistům se Otho choval velkomyslně i když mu to jeho postavení nedovolovalo.
Galba prohlásil dědicem Pisona a to se Otha těžce dotklo, proto zorganizoval proti císaři spiknutí. Galba a Piso byli zavražděni a senátoři, třebaže věděli, že v Germánii přijali za císaře Vitellia, nakonec s Othovým povýšením souhlasili.
Oba zájemci o trůn stanovili precedens v tom, že byli původem z nové úřednické aristokracie vzniklé za císařství, která zahrnovala osoby pocházející z jezdeckého stavu. Otho nikdy neočekával, že by Vitellius zpochybnil jeho nástup na trůn a děsil se občanských nesvárů.
Přesto se válka stala nevyhnutelnou. Otho musel urovnávat neshody v pretoriánské gardě. Nebyl natolik moudrý, aby rozdělil velení svých polních oddílů i když se to zdálo nevyhnutelné, jestliže neexistoval žádný potenciální vrchní velitel. Ve snaze vyvrátit svou pověst slabocha, se 14. března vydal na sever a trmácel se pěšky v čele svých korouhevníků. I když mu jeho nejlepší generálové radili opak, císař a pretoriánský prefekt stanovili, že k rozhodné bitvě misí dojít ihned – dříve, než se jejich vojsko rozpadne. Othova vojska bitvu prohrála, jeho poradci ho přesvědčovali, aby v boji pokračoval.
Otho všechny rady odmítl a 16. dubna 69 spáchal sebevraždu.
O Ohtovi bylo známo, že si ošklivil občanské války a v tomto boji neviděl zásady ani vůdce. Vzhledem k jeho krátkému vladaření, je těžké hodnotit jeho vladařské kvality. Měl spíše schopnosti úředníka. Jako voják se dopouštěl chyb. Sloužil pretoriánům, kteří ho na trůn dosadili. Byl prvním císařem, který dal zavraždit svého předchůdce. Jeho sebevražda byla znakem jeho malé odolnosti, nebo chvályhodný počin, jak ukončit válečné hrůzy.
Otho byl malé postavy, měl ploché a křivé nohy, skoro až zženštile pečoval o svůj zevnějšek – dával si vytrhávat chloupky po těle, pro nedostatek vlasů nosil paruku. Denně se holil a natíral mokrým chlebem.