Pius XII., narozený jako Maria Giuseppe Giovanni Eugenio Pacelli (2. březen 1876, Řím – 9. říjen 1958, Vatikán), byl od 2. března papežem. Je jediným z papežů, který využil práva, které jim udělil první vatikánský koncil, a v roce 1950 "ex katedra" vyhlásil Dogma o nanebevzetí Panny Marie. Jeho role ve druhé světové válce je předmětem sporů. Byl prvním papežem, kterého svět poznal prostředníctvím radia i televize. Papež Pius XII. zemřel na zámku Gandolfo 9. října 1958.

Mládí a raná kariéra
Paceli byl aristokrat, vnuk Marcantonia Pacelliho, zakladatele vatikánského deníku L'Osservatore Romano, synovec Ernesta Pacelliho, klíčového finančníka papeže Lva XIII., a syn Filippa Pacelliho, staršího vatikánského právníka. Jeho bratr, Francesco Pacelli se stal uznávaným advokátem.

Knězem se stal Pacelli v roce 1899, v letech 1904–1916 pomáhal kardinálu Gasparrimu s kodifikací kanonického práva. Papež Benedikt XV. jej v roce 1917 jmenoval apoštolským nunciem v Bavorsku. V červnu 1920 se pak stal apoštolským nunciem ve Výmarské republice. 16. prosince 1929 jej papež Pius XI. jmenoval kardinálem a 7. února 1930 jej povolal do úřadu Státního sekretáře. Během 30. let se Pacelli výrazně podílel na konečné podobě konkordátů s Bavorskem, Rakouskem, Pruskem a Německem (Říšský konkordát). Vykonal mnoho diplomatických cest po Evropě a v roce 1936 navštívil USA.

Konkordát s Německem (Říšský konkordát)
20. července uzavřel Vatikán zastupovaný Státním sekretářem konkordát s Německem. Stalo se tak krátce poté, co Německo uzavřelo podobné dohody s protestantskými církvemi. Uzavření tohoto konkordátu vyvolalo kontroverzní reakce. Mnoho historiků a politků jej kritizuje jako schválení a akceptování Hitlerova režimu, což však katolická církev odmítá s tím, že neměla na vybranou a konordát měl být pokusem ochránit církev a její struktury před represáliemi ze strany Německa.