Rostislav (nebo také Rastislav, Rastic, Rasticlao, Rastislaus) z dynastie Mojmírovců (datum narození neznámé – po 870, Bavorsko) byl v letech 846–870 druhým velkomoravským knížetem. Za jeho vlády se na území Velkomoravské říše uskutečnila cyrilometodějská misie.

První období vlády
Rostislav byl synovcem Mojmíra I. V roce 846, pravděpodobně po Mojmírově smrti, byl Rostislav na velkomoravský knížecí stolec dosazen Ludvíkem Němcem, panovníkem východofranské říše (tj. východní části rozpadlé Franské říše). Ludvík Němec považoval Rostislava za svého chráněnce, ne-li vazala, a předpokládal, že se velkomoravský kníže bude podřizovat jeho politickým zájmům ve střední Evropě. Od roku 850 však Rostislav přerušil styky s východofranskou říší, začal podporovat Ludvíkovu opozici, na Velkou Moravu přijímal Ludvíkovy odpůrce, kteří byli nuceni od Franků uprchnout. Kvůli likvidaci východofranského vlivu Rostislav vyhnal latinské kněze. Roku 855 se Ludvík Němec pokusil Rostislavovu neposlušnost potrestat a na Velkou Moravu vpadl. Jeho vojsko došlo až k Rostislavově hlavní pevnosti, kde však velkomoravské vojsko podniklo úspěšný protiútok. Rostislav pak pronásledoval východofranské vojáky až za hraniční řeku Dunaj a vyplenil východofranské území na druhém břehu.

V roce 858 sa Rostislav spojil s Karlomanem (Karlmannem), správcem Východní marky (dnes část Rakouska) a synem Ludvíka Němce. Rostislav získal díky tomuto spojenectví některá území v dnešním Maďarsku, která připojil ke své říši. V roce 861 Rostislav s Karlomanem znovu zaútočili na síly Ludvíka Němce, ke kterým náležel i Pribina, tehdy kníže panonského knížectví. Rostislav napadl panonské knížectví a Pribinu sesadil (ten byl patrně zabit). Na knížecí stolec dosadil Pribinova syna Kocela, který se stal tímto Rostislavovým chráněncem.

Cyrilometodějská misie
Ludvík Němec nadále ohrožoval velkomoravský stát, a to i spojenectvím s Bulhary. Rostislav proto v zájmu zlepšení pozice své říše mezi sousedy vyslal do Říma posly s prosbou papežovi, aby zařídil uskutečnění misie na velkomoravském území, která by nahradila činnost Rostislavem vyhnaných latinských kněží (původem vesměs z východofranských biskupství). Papež ale poslům nesdělil žádnou odpověď. V roce 861 (nebo 862) Rostislav vyslal nové poselstvo, tentokrát k byzantskému císaři Michalovi III. Byzantského panovníka žádal opět o kněze, resp. biskupa, který by na Velké Moravě položil základy vlastní církevní správě. Michal III. vyhověl a na Velkou Moravu tak přišli Konstantin (později sv. Cyril) a sv. Metoděj. Jejich misie měla zásadní význam pro kulturní rozvoj nejen ve Velkomoravské říši, ale v celé východní Evropě. Především Metoděj se zasloužil o výchovu žáků a vysvěcení slovanských kněží, kteří začali na Velké Moravě sloužit mše ve staroslověnštině.

Roku 864 Ludvík Němec napadl Velkomoravskou říši a obklíčil Rostislava v Devíně. Rostislav byl přinucen uznat své vazalství vůči východofranské říši a umožnit návrat latinským kněžím. Cyrilometodějská misie však pokračovala nerušeně i nadále.

Ludvík Němec nespokojen s pro něho nepříznivou politickou situací v roce 869 znovu zaútočil. Opět se dostal až k Rostislavově hlavní pevnosti a opět ji nedobyl. V ten samý čas papež uznal sv. Metoděje za moravsko-panonského biskupa a tím potvrdil celé úsilí misie i svébytné kulturně-politické postavení Velkomoravské říše, ve skutečnosti nezávislé na východofranské říši.

Konec vlády
Rostislav pověřil panováním nad nitranským knížectvím (samosprávná lenní součást Velkomoravské říše) svého synovce Svatopluka, který se tak spolu s Rostislavem začal podílet na vládě.

V roce 870 se ale Svatopluk spojil s východofranskou říší proti Rostislavovi a své nitranské knížectví svěřil pod ochranu Ludvíku Němci. Rostislav reagoval pokusem o zabití Svatopluka, ten ale samotného Rostislava zajal a vydal ho Frankům. Rostislav byl Ludvíkem postaven před soud a následně oslepen. Ludvík ho pak nechal věznit v některém z bavorských klášterů, kde někdy po roce 870 zemřel.

Po Rostislavově likvidaci započal pak na Velké Moravě spor o vládu, kterou si nárokoval Svatopluk, nicméně Ludvík Němec svěřil správu nad slovanským státem franským markrabím Vilémovi a Engelšalkovi.