Šalomoun, král jednotného izraelského království, vládl pravděpodobně v letech 970 -931 př.n.l. za jeho vlády království hospodářsky i územně rozkvetlo.

Podle Bible byl Šalomoun moudrý a pro tuto vlastnost ho obdivovala také Královna ze Sáby.
Židovská tradice označuje Šalomouna za autora knihy Přísloví, knihy Kazatel a Písně písní. Moderní kritika to však odmítá.

Šalomounovi se pod´vedlo to, co je v dějinách zcela výjimečné – za 40 let jeho vlády nepoznala jeho země válku. Sídelní město Jeruzalém se rozrůstalo a sním také obchod.

O Šalomounově moudrosti svědčí i tento příběh: dvěma ženám se ve stejnou dobu narodily děti, ale jedno zemřelo. Matka zemřelého dítěte si tajně přisvojila dítě druhé ženy a ta se obrátila ke králi o pomoc. Šalomoun přikázal rozpůlit dítě a dát každí ženě polinu. Jedna chladně souhlasila a druhá prosila, ať nechají dítě žít i za cenu, že ho dají její sokyni. Král tak poznal, která žena je pravou matkou dítěte.

V hodnocení krále Šalomouna jsou jisté rozpory. Na jedné straně je Šalomoun moudrý, spravedlivý a zbožný panovník, ale biblický text ho také popisuje jako krále bojujícího o moc, který má sice úspěchy v diplomacii, obchodu a výstavbě Jeruzaléma, ale to vše za cenu nucených prací poddaných, přijímaní cizích vzorů a kultury. Šalomoun také údajně vlastnil harém. I když králova země vzkvétala, izraelská společnost se rozkládala.

Když král Šalomoun v roce 931 př.n.l. zemřel, rozdělilo se království na Severoizraelské a Judské. Severoizraelskému vládl Jarobeám I. a Judskému Rechabeám.