Severus Alexander / Marcus Julius Gessius Alexianus/, římský císař, se narodil v roce 208 ve fénickém městě Caesaera sub Libano. Jeho otcem byl Gessius Marcianus a matkou Julia Avita Mamaea, dcera Julie Maesy.

Stejně jako jeho bratranec a předchůdce Elagabalus, stal se Alexianus knězem boha Slunce v Emese.

Elagabalus ustanovil Alexiina svým dědicem. Třináctiletý chlapec přijal jméno Marcus Aurelius Severu Alexander a jeho jménem a jménem jeho matky byly raženy mince.

Alexander zastával spolu s císařem úřad konzula. Císař ale nemohl snést jeho popularitu a začal ho urážet a chtěl odvolat jeho povýšení a dát ho zabít. Tato plány zmařila ostražitost jeho babičky a tety, které zařídily, aby Elagabala i jeho matku zavraždili gardisté. Severu Alexander poté nastoupil na trůn. Maesa a Mamaea panovaly společně a po smrti Mesině přešla vláda do rukou Mamaey.

S prosazováním autority to Mamaea neměla snadné. Během pouličních bojů se pretoriánští gardisté střetli s vlastním velitelem, významným právníkem Ulpianem, který byl ze stejného kraje jako Mamaea a byl také jejím poradcem. Zastával funkci nejvyššího pretoriánského prefekta a řídil práci dvou dalších, Flaviana a Chresta. Oba brzy zemřeli a gardisté se obrátili proti Ulpianovi. Dělali ho zodpovědným za smrt jeho dvou podřízených a nelíbily se ji jeho staromódní názory a dodržování kázně. Napadli ho a zavraždili. Ani Mamaea, ani Alexander, u kterých hledal útočiště, ho nedokázali zachránit a dokonce byli nuceni jeho vraha Marka Aurelia Epagatha ustanovit místodržícím v Egyptě – i když se později postarali o to, aby byl zavražděn.

Mamaea dohlížela na mírného, slušného a poddajného císaře a vybrala mu manželku z patricijské rodiny, tu nechala povýšit na Augustu a její podobizna se objevila na mincích. Její otec získal hodnost Caesara. Brzy ale ji i jejího otce začala Mamaea nenávidět a na její přání a proti své vůli musel Alexander svou ženu poslat do vyhnanství do Afriky a jejího otce popravit.

Od té doby Mamaea nesnesla na císařském dvoře žádného eventuálního protivníka.
Senát mohl v té době pouze budit zdání nadřazenosti, jeho pravomoc byla malá. Vývoj dál bez výrazného přerušení neúprosně směřoval k vojenskému absolutismu.

Trestní právo se v této době dočkalo pokroku: snaha zmírnit přílišnou přísnost zákonů v této oblasti se nápadně liší od mnohem větší tvrdosti vlády Elagabalovy. Bohužel nový režim brzy proslul přílišnou šetrností. Nebylo to úplně spravedlivé tvrzení, protože římské obyvatelstvo dostalo pětkrát příděly obilí a v různých částech císařství se aktivně začal uskutečňovat plán veřejných prací, především v Římě. Tam byly Neronovy lázně rozšířeny a vybaveny novým akvaduktem a knihovnou pod novým názvem Alexandrovy lázně.

Došlo k mírnému snížení daní a k následné ztráty státních příjmů se doplňovaly z poplatků za luxusní zboží. Císařství muselo i nadále veškeré výdaje pozorně sledovat, aby se vzpamatovalo z krize předešlé vlády.

Mladý Alexander utrácel své peníze s rozmyslem, ale jeho matka byla známá svou hrabivostí. Jejímu synovi se počínání matky nelíbilo, bohužel jí příliš podléhal, aby proti tomu něco podnikl, a tak kvůli její hamižnosti nelze jeho vládu označit za opravdu úspěšnou.

Vojenská situace mimo hranice císařství se výrazně a natrvalo změnila k horšímu hlavně proto, že původní partýskou správu za řekou Eufrat nahradila zcela odlišná vláda Peršanů. Stále se opakující války s Římem na nějaký čas postupně oslabily vliv Parthů ne jejich poddanská území. Vládce Ardašír obsadil parthskou říši, svrhl jejího posledního vladaře a pro celé království dosadil na trůn vlastní sasánovský rod. Tato nová vláda byla pro Řím mnohem strašnější a nebezpečnější než předtím Parthové. Její panovníci v čele silně centralizované a nacionalistické vlády také prosazovali agresivní plány na rozšíření svého území, aby dosáhli obnovení dávných hranic Persie až k nejzápadnějším břehům Malé Asie.

V roce 230 dobyl Ardašír Mezopotámii a ohrozil Sýrii a ostatní asijské provincie. Proto se Mamaea a Alexander vydali na východ s početným vojskem. Druhý pokus o diplomatický přístup opět nevyšel . Ardašír přikázal Římanům, aby celé území, na které vznášel nárok, opustili.

Nakonec Římané znovu získali ztracenou Mezopotámii a Ardašír se o další útok nepokusil. Alexander a Mamaea se vrátili do Říma, císař vjel do města ve velkolepém triumfálním průvodu.

Římská vláda delší dobu sledovala s obavami vážné nepokoje na rýnské a dunajské hranici. Oba vládci museli nyní čelit druhému nebezpečí, ve kterém císařství čekaly nepřetržité útoky z obou těchto míst zároveň.

Ještě než císař a jeho matka opustili východní provincie, dorazily zprávy o nebezpečí, které hrozilo od Alamanů. Příslušníci dunajských legií, které se účastnily perského tažení, se domáhali návratu domů na evropské hranice, aby mohli v případě napadení bránit své vlastní země. Po příjezdu do Říma je proto Alexander a Mamaea vyslali přímo na sever.

Přes řeku byl postaven pontonový most, když se však Alexander, kterému velitelské schopnosti scházely, pokusil Germány vyplatit, jeho vojáky to urazilo a přislíbili věrnost jednomu z nejvyšších důstojníků, jménem Maximinus. Prohlásili ho za císaře. Císařský pár napadli a zabili.

Během své vlády dbali císař i jeho matka na to, aby uctívání boha Slunce probíhalo méně cizokrajně, než v době vlády Elagabala.