Severus II., římský císař, pocházel z nevýznamné rodiny v Podunají. Byl přítelem Galeria.

Když se Diocletianus a Maximianus vzdali trůnu ve prospěch Galeria a Constantina I. Chlora, Maximinus jmenoval Severa západním Caesarem. Severu pak přijel jméno Flavius a Valerius. Sféru jeho působnosti se stala Itálie a Afrika, poté se k nim přidala také Panonie.

Galerius ve skutečnosti uplatňoval úřední moc jak nad Severem, tak i nad svým východním Caesarem Maximinem II. Daiou.

Vojáky zarazilo jmenování obou panovníku, protože ani o jednom z nich toho příliš nevěděli. Více zpráv měli o Constantinově synovi Konstantinovi, který cítil, že by měla být řada na něm.

Když Constantinus zemřel, Galerius oficiálně zaujal místo staršího císaře, povýšil Severa na Augusta na západě a zároveň ustanovil Konstantina Caesarem. Tento diplomatický tah směřoval k tomu, aby Konstanina zatím uchlácholil.

Maxentius rozpoutal vzpouru, o které když se Galerius dověděl, požádal Severa, aby se proti rebelovi postavil. Ten v roce 307 vyrazil ze svého hlavního města Mediolanu. Severní Itálie Severa podporovala, ale když se objevil před branami Říma, jeho vojáci se vzbouřili. Věrnost jejich dřívějšímu vojevůdci Maximianovi, jim bránila bojovat proti jeho synovi. S malým vojskem, které Severovi zůstalo byl nucen se stáhnout rychle na sever. Maximianus s ním poté uzavřel dohodu. Severus souhlasil, že se vzdá hodnosti Augusta, pod podmínkou, že zůstane naživu. Jako zajatec byl převezen do Říma a byl uvězněn pro případ, že by Galerius vpadl do Itálie.

K tomu opravdu brzy došlo a Maxentius dal Severa popravit.

Severus se v tolerantním přístupu ke křesťanům podobal svému nepříteli Maxentiovi. Kromě toho ale o něm víme jen málo. I když jeho armáda nedokázala dobýt Řím, byl považován za dobrého vojevůdce, protože jinak by byl sotva jmenován Caesarem a pak i Augustem. Říkalo se, že za to nejužitečnější co měl – přátelství s Galeriem, vděčil úctyhodným výkonům vpití silného alkoholu.