Štěpán I. Svatý, uherský král, byl synem uherského krále Gejzy. Vládl v letech 997 -1038. Podle legendy byl pokřtěn přímo svatým Vojtěchem.

Manželkou Štěpána byla dcera bavorského vévody Gisela, sestra pozdějšího císaře Jindřicha II.

Štěpán zlomil vzpouru velmožů, kteří nechtěli upustit od vyhnanství, přijmout křest a přestat s loupeživými nájezdy.

Kmenové zřízení bylo zrušeno a podle evropského vzoru té doby byly zřízeny komitáty v čele se župany, královskými úředníky. Ti měli ze začátku za úkol spravovat královské pozemky a vybírat feudální rentu, později nabyli také pravomoc vojenskou, správní a soudní.

Většina zemědělského obyvatelstva byla znevolněna. Světští feudálové nezískali v tomto počátečním období postavení, které by jim dovolilo podílet se na řízení státu: většina půdy patřila panovníkovi. Naproti tomu velký vliv měli církevní feudálové. Panovníkova moc byla naprosto omezená.

25. prosince 1001 byl Štěpán korunován na krále. Založil deset biskupství a dvě arcibiskupství, uherský klášter na Zoboru u Nitry a klášter Pannonhalm.

V roce 1018 po válce s polským králem Boleslavem Chrabrým uzavřel s tímto panovníkem dohodu o připojení slovenského území ke své říši, které do té doby patřilo Polákům.

Ve třicátých letech vydal Štěpán dvě knihy zákonů. Zemřel v roce 1038. Jeho syn Imrich I. Svatý zemřel ještě za otcova života. Štěpán vyloučil z nástupnictví synovce Vazula a tak došlo k boji o trůn mezi příbuznými.