Tiberius, římský císař, se narodil v roce 42 př. Kr. jako syn aristokrata Tiberia Claudia Nerona a Livie Drusilly.

Když mu byly dva roky, musel jeho otec pro své republikánské přesvědčení uprchnout. O dva roky později se jeho rodiče rozvedli a to krátce před narozením Tiberiova mladšího bretra Nerona Drusa. Livia se mohla provdat za Octaviana / budoucího Augusta/.

Tiberius se věnoval náročné a úspěšné vojenské dráze. Byl ženatý s Vipsanií se kterou měl syna Drusa. Augustus Tiberia donutil se s touto ženou rozvézt , aby se mohl oženit s Julií, Augustovou dcerou. Manželství skončilo nešťastně a Julia byla poslána do vyhnanství.

Augustus začal prosazovat své vnuky Galia a Lucia. To Tiberia pobouřilo a stáhl se na Rhodos. Když ale Galius a Lucius zemřeli, Augustus opět uznal Tiberia za svého jednoznačného nástupce. V roce 4 po Kr. ho přijal za svého syna, vrátil mu na deset let jeho tribunské pravomoce a udělil mu nejvyšší velení na rýnské hranici.

Spolu s Tiberem však vládce adoptoval i svého vnuka Agrippu Postuma: toho později ze země vypověděl. Tiberiovi nařídil, aby adoptoval vlastního osmnáctiletého synovce Germania, syna Nerona Drusa.

Tiberius udržoval fungující státní správu a zaváděl skromná, ale užitečná zlepšení. V roce 13 po Kr. byly jeho zásadní pravomoce obnoveny na základě rovnoprávnosti s Augustem: to znamenalo následnictví po Augustově smrti příštího roku.

Senát prohlásil Augusta za boha římského státu jako před ním Julia Caesara. Senát chtěl, aby byl Tiberius formálně uveden do úřadu jako principes či císař.

Tiberiovy vztahy se senátory nebyly nejlepší. Je pravda, že úzkostlivě dbal o to, aby zachovával jejich tradiční důstojenství, že ovlivňoval volby do úřadů uvážlivě a nenápadně. Odmítal pochlebování pro svou osobu.

Nejvyšším životním dramatem a tragedií se stalo povýšení Lucia Aelia Seiana, který byl spřízněn se společensky významnými rodinami. Začaly se množit soudní procesy pro velezradu, protože Seianus podněcoval Tiberiovy obavy ze spiknutí a vzpoury a využíval zákonů o velezradě, aby se zbavoval svých vlastních nepřátel. Přesto však Tiberia zcela neovládl.

Tiberius se rozhodl opustit Řím a usadit se na ostrově Capri. Do hlavního města už nechtěl vkročit. Chtěl být z dosahu své panovačné matky a chtěl být vzdálen od lidí a od neústupných senátorů, které nepovažoval za užitečné. Z ostrova i nadále spravoval císařství stejně svědomitě jako dřív. Jeho izolovanost posilovala každou kompromitující pověst včetně hojných, ale neověřených zpráv o jeho sexuálních úchylkách.

Seianův vliv díky nepřítomnosti císaře prudce vzrostl. S největší pravděpodobností se právě on zasadil o to, aby Tiberius odcestoval na ostrov. Seianus se stal nejprve konzulem a později získal svrchovanou moc – imperium. Oženil se s Livillou. Poté ale následoval jeho pád. Senátoři nařídili ho popravit.

Tiberius byl znám jako velký, statný muž s výjimečně silnou levou rukou. Až do konce života byl zdravý. Velmi se bál hromu. K náboženství se stavěl lhostejně, ale zajímal se o mýty. Neměl schopnost navazovat kontakty s jinými lidmi, kterou byl velmi obdařen Augustu.
Tiberius neprozrazoval vlastní myšlenky: to považoval za špatnou taktiku vládce. To, že nedokázal , aby mu lidé porozuměli, vedlo k častým problémům. Jeho slova, napsaná, nebo vyřčená vyznívala sarkasticky a ostře.

Tiberius nebyl člověk krutý, ale strohý a tvrdý. Na zábavu si nepotrpěl. Byl znám jako veskrze špatný vládce a dobré činy, které kdy vykonal byly připisovány pouze nepoctivé přetvářce.

Tiberius nikdy nepoznal uspokojení, protože byl republikán jako jeho předkové. Byl příliš čestný na to, aby přijal nežádoucí stav s povděkem a cítil velkou nedůvěru k senátorům, se kterými byl nucen spolupracovat.

Za Tiberiovy vlády vzal na sebe Ježíš Kristus své životní poslání v Galileji a byl poté ukřižován v Jeruzalémě. Před smrtí si Ježíš nechal přinést minci s podobiznou Tiberia.

Tiberius zemřel v roce 37 v Římě. Jeho smrt nevzbudila velkou lítost a nebyl ani prohlášen za boha.