Český a polský král Václav ll. se narodil 27.9.1271, jako syn Přemysla Otokara II. a Kunhuty Haličské.

Po otcově smrti převzal jeho výchovu poručník Ota Braniborský na Bezdězu. Jeho matka z Bezdězu uprchla a Václav zde trpěl psychickým i fyzickým strádáním.

V květnu 1283 se vrátil do Čech, usmířil se s matkou a přijal jejího druha Záviše z Falkenštejna. Po nějaké době dal Václav svolení k jejich sňatku. Falkenštejn se stal dominantní osobou u dvora. Nedlouho po smrti Kunhuty byl popraven.

Václav ll. se v roce 1287 ženil s dcerou Rudolfa Habsburského, Jitkou (Gutou). Otevřela se mu tím možnost k expanzi do Polska. V roce 1291 zde získal rozsáhlá území ( Opolsko, Krakovsko, Malopolsko). Tím získal předpoklady pro získání polské koruny. Později získal také velkou část Saska.

V roce 1297 byl Václav korunován králem českým a v roce 1300 králem polským. Rok poté vymřel uherský rod Arpádovců. Svatoštěpánská koruna byla nabídnuta Václavovu synovi Václavu III., který určitou dobu v Uhrách vládl. Tím Přemyslovci získali v Evropě významné postavení.

Václav ll. onemocněl tuberkulózou a 21.6.1305 zemřel. Během své vlády nechal založit klášter cisterciáků na Zbraslavi, jako nové pohřebiště českých panovníků.

Václav sice neuměl číst a psát, ale podporoval vzdělanost. Uvažoval o vydání zemského zákoníku a pokusil se založit univerzitu. Ani v dospělosti ho však neopustila psychická labilita získaná nešťastným dětstvím.

Václav ll. by dvakrát ženatý. Jeho první ženou byla Jitka / Guta/ Habsburská se kterou měl deset dětí: Přemysla / Otokara/, Václava, Anežku, Elišku, Gutu, Jana / po narození zemřel/, dalšího Jana, Markétu a znovu Gutu/ zemřela po narození/ a Annu.

Druhou ženou se stala Eliška Rejčka. S ní měl Václav dceru Anežku. Měl také nemanželské děti, nejznámější je Jan Volek, budoucí panovník vyšehradský a biskup olomoucký.