Vladislav I. Lokýtek,kníže kujavský, leninský ,dobtzyňský a později polský král, se narodil v roce 1260 jako syn Kazimíra I. Myjavského a Eufrosiny Opolské.

Vladislav byl původně donucen přijmout své panství v léno od českého krále Václava II.

V roce 1300 ale přišel jako odbojník o své země a musel utéci z Polska. V letech 1304 -1305 získal zpět Sandoměř a po smrti Václava II.Krakovsko a gdaňské Pomoří.

V letech 1311 -1312 vedl proti němu povstání Jan Lucemburský, další český král, který stále užíval i titul krále polského.

Teprve roce 1320 byl Lokýtek korunován v Krakově polským králem. Jako král vládl v letech 1306 -1333. Jeho korunovaci ale Jan Lucemburský neuznal. Slezská knížectví byla začleněna do svazku české koruny, tento proces byl definitivně uzavřen za Karla IV.

Vladislav dostal přezdívku Lokýtek pro svou malou postavu. Byl velice schopným panovníkem. Podařilo se mu překonat roztříštěnost polského království.

S manželkou Jadwigou měl Lokýtek dceru Alžbětu, která se provdala za uherského krále Karla Roberta z Anjou.

Vladislav I. Lokýtek zemřel v roce 1333. Na polský trůn nastoupil jeho syn Kazimír III. Veliký.