Vladislav II., polský král se narodil asi v roce 1351. Byl zakladatelem nové dynastie – Jagellonců.
Vladislav vládl v letech 1386 -1434.

Litvu spravoval od roku 1390 jeho bratranec Vitold . Stinnou stránkou vlády byl narůstající útisk poddaného lidu a nekatolického obyvatelstva. Vladislav zahájil v roce 1387 pokřesťování Litvy, ve Vilniusu bylo založeno biskupství. V témže roce získal Červenou Rus a Multánsko. Vedl časté války s Řádem německých rytířů, kteří se snažili rozeštvat Poláky a Litevce, to se jim však nepodařilo.

Husité nabídli Vladislavovi českou korunu, on ji odmítl, ale nepřidal se ke křížovému tažení proti nim. Litevský velkokníže Vitold jim poslal na pomoc svého synovce Zikmunda Korybutoviče s litevským vojskem.

V roce 1433 pomáhal oddíl husitů polskému králi v bojích proti Řádu německých rytířů.

Vladislav II. byl schopným panovníkem, diplomatem a upřímným katolíkem. Nebyl ale fanatike. Po polsko-litevském ujednání museli Litevci přijmout některé polské zvyklosti a pravoslavná šlechta byla vyloučena ze získávání dvorských úřadů a hodností.

Po smrti manželky Hedviky se Vladislav znovu oženil s Annou Celskou a pak s Alžbětou Granowskou. Jeho poslední ženou byla Žofie Holszanská, se kterou měl dva syny Vladislava III. a Kazimíra IV.

Polský král Vladislav II. zemřel v roce 1434.